Tajný orientační dogtrek (TOD) 1. etapa (5. 5. 2012)

Někdy v půlce dubna jsem se dozvěděla, že organizace HafBezObav pořádá dogtrek. Už dlouho jsem chtěla tento psí sport zkusit a tak jsem se přihlásila a zaplatila startovné. Až později po detailnějším prostudování jsem zjistila, co znamná slovo Tajný v názvu akce. Na Tajný Orientační dogtrek (TOD) byli ale potřeba 2 lidé do týmu. Neměla jsme k sobě nikoho se psem, tak jsem napsala své sestře Tereze, která psa nemá a je sport jí také nic moc neříká. Ale překvapivě souhlasila a já už se začínala těšit.

Princip tohoto speciálního dogtreku spočíval v tom, že soutěžící znají pouze start závodu, ale cíl je tajný. Trasa se dělí na několik úseků, kde na každém z nich musíme roztrhnout příslušnou obálku a z nápovědy vyluštit, kam máme jít dál.

Zdá se to celkem jednoduché, ale realita byla trošku jiná.

Místo setkání bylo naplánováno na 8:30 ráno na vlakovém nádraží v Srbsku u Berouna. Tam nás přivítala organizátorka Tereza a společně jsme vyrazili na start, který byl v malé vesničce Popovice u Králova Dvora. Účast byla celkem velká, přihlásilo se 9 týmů a psů bylo ještě víc :)

Na začátku jsme do týmu dostali cca 40 obálek a roztrhnutím první obálky závod začal. Po otevření jsme nevěřícně s Terezou koukaly na jakousi polní kytku s růžovým květem. To byla celá nápověda. Koukla jsme se do mapy a hledala nějaké místo, které by připomínalo alespoň vzdáleně nějakou květinu. Hořovice jsem zamítla, protože hořec kvete modře, no a pak už zbyla jen Koukolova hora. Doufala jsem, že zmíněná kytka bude koukol :) Na horu jsme se vydrápaly a byly šťastné, že jsme tam našly další závodníky.

V další obálce jsme měly místo další zastávky vyluštit z morzeovky. Naštěstí ségru napadlo morzeovku doma vytisknout a tak to nebyl problém. Ovšem místo, kam jsme měly dojít bylo zakódováno jako Sametový podchod a podle mapy to byla Axamitová brána. Křížovky mi byly alespoň k něčemu platné :)

No a tak se pokračovalo stále dál a dál. Cesta byla úžasná, procházely jsme krásnou krajinou Českého krasu a samozřejmě jsme neminuly Koněpruské jeskyně a Kobylí lom. Cesta končila v Srbsku (v místě našeho setkání). Tak jsme to tak nějak všichni předpokládali.

Cíl byl v restauraci u Lva, což nebylo vůbec jednoduché rozluštit. Vítěz byl ten, komu k rozluštění všech míst stačily jen první obálky a nepotřeboval další nápovědy. My jsme bohužel otevřely omylem jednu další obálku, protože neumíme počítat a místo čísla 20 jsme otevřely dvojku :) Jinak bychom možná vyhrály.

Každopádně jsme si závod užily a celé unavené a bolavé jsme se vydaly vlakem zpět do Prahy a já se Zelí ještě do Benešova. Kebulák na nás čekal u "babičky a dědy" a celá šťastná nás vítala.

Další TOD je naplánován na konec června a my se už nemůžeme dočkat. Fotky z pochodu zde.