Neoficiální agility závody Nymburk

V neděli 4. 10. 2009 jsme se zúčastnily neoficiální agility závodů v Nymburku. Přihlásily jsme se do kategorie Juniorů, ve které byli psi ve věku do 18ti měsíců. Jako první přišla na řadu paralelní rovinka, ve které soutěžily všechny kategorie dohromady. Psovod musel nejdříve proběhnout zkráceným slalomem, poté odpoutat psa z vodítka a běžet s ním další tři skočky. Čas se zastavil teprve až celý tým doběhl do konce. Samozřejmě jsem měla problém s odepnutím Zeldy, která byla pak tak zmatená, že běžela, místo rovně na skočky, úplně mimo :)

Potom přišel na řadu náš parkur. Nebyl těžký a myslela jsem si, že bychom ho mohly zvládnout bez větších problémů. Zóny jsme trénovaly ve čtvrtek a Zeldě šly krásně, takže jsem neměla ani moc strach z nějakého většího fiaska. Jenže po cestě ke startu jsem cítila, že to tak lehké nebude. Zelda byla na parkur strašně natěšená, takže nešla ani chvilku udržet na startu. Vystřelila její obvyklou raketovou rychlostí, první skočku shodila, na kladinu vyběhla v pořádku, ale druhou zónu přeskočila. Na áčko také vyběhla dobře, dolu zase špatně. Pak jsem jí řekla pozdě povel na skočku, takže se začala zase točit kolem mě, štěkala u toho a já byla zase zoufalá :) Nakonec jsem se nějak doplácaly do cíle a já jsem zase ztrácela naději, že se někdy zlepšíme.

Myslím si, že Zelda pozná závodní atmosféru a chce tak moc být co nejrychlejší, že se přestane soustředit a vidí jen parkur a nic jiného ji nezajímá. Doběhly jsme na 16. místě z 18 účastníků. Z toho 17. a 18. byly diskvalifikované týmy.

Jako posledni byla na programu Hra. Spočívala v překonání deseti překážek v libovolném pořadí. Byla jen určena první a poslední překážka. Počítaly se jen chyby a čas. Jako obvykle jsem se samozřejmě u jedné skočky zasekly z důvodu pozdě daného povelu :(

Naděje, že snad jednou na té bedně stát budeme mě ještě neopustila. Dává mi ji Zeldy nadšení, se kterým agility běhá a nakonec mě ani nemrzí, že nám to ještě moc nejde. Snad to jednou přijde....