Jak jsme pásly.....

O tom, že borderky byly původně vyšlechtěny k pasení ovcí a ostatního domácího dobytka jsem věděla. Také jsem věděla, jak se při pasení borderka chová, jak by jí měl člověk při pasení ovládat, ale vůbec jsem netušila, jaký to na mě udělá dojem až vše uvidím naživo. Už vůbec jsem ale netušila, jak se z našeho ztřeštěného psa závislého na míčku a vodě stane absolutní pasecí magor s výrazem šílence. Ale všechno hezky od začátku.

V pondělí 27. 7. 2009 jsme se Zeldou měly budíček v 5 hodin ráno. Zelí na mě sice koukala divně, ale pro svoji paničku by udělala cokoliv. V šest ráno už jsme nakládaly Lucku s Bakem v Benešově a všichni jsme vyrazili směrem na Velký Bor v západních Čechách. Podle mapy to bylo asi 110km, takže jsme před sebou měli přibližně dvě hodinky cesty. Dorazili jsme na místo asi v půl 9 (chvilku jsme tápali a bloudili :). Lukáš Vaňourek s Dádou Poláčkovou se s námi přivítali a hned jsme šli trénovat na ovečkách.

Zelda byla spíše než z oveček úplně vedle s ostatních psů. Ti sledovali ovce v košáru jak v televizi, jen Zelda si jich vůbec nevšímala. Nejprve jsem ji jen pustila směrem ke košáru, ovce sice zaregistrovala, ale čuchala spíš jen okolo. Pak jsem vešla k ovcím dovnitř a Zelí měla běhat kolem zvenku. Jenže nejspíš si myslela, že mě chtějí sežrat, tak stále jen štěkala a pokoušela se drátěným plotem prokousat ke mě. Byla jsem trošku zklamaná, že o ovečky vůbec nejeví zájem, ale byla jsem uklidněna. Některým psům trvá déle, než se "nastartují" a "chytí". Tak jsem tedy doufala, že večer to už bude lepší...

Po nás šel na řadu Bakša, ten se o ovečky zajímal hned, jak je uviděl ve výběhu. Běhal kolem košáru a bedlivě vše sledoval. Stále si ale hlídal Lucku a nejspíš nechápal, že může dělat to, co je borderkám od přírody přirozené. Ale ovečky ho, narozdíl od nás, zajímaly.

Po náročném tréninku jsme vyrazili společně na procházku k nedalekému rybníku a tam jsme pejsky vykoupaly. Celé odpoledne bylo hrozné horko, tak jsme jen tak posedávaly, polehávaly a pospávaly. Do tréninku, který začal v 7 večer přijelo dalších 5 pejsků - 2 borderky a 3 australští honáčtí psi.

Večerní trénink byl z naší strany velmi povedený. Zelda konečně v sobě objevila svoje pasecí instinkty a začala pást jako správná bordera. Naháněla ovečky v košáru a pak i volně puštěné. Nejdříve s ní pásl Lukáš, to jí to šlo nádherně a poslouchala na slovo. Bylo to pro mě nezvyklé, protože Zelda ještě nikdy neposlouchala tak perfektně nikoho cizího v mojí přítomnosti, natož člověka, kterého vidí poprvé v životě. Pak jsem si bičík na ovládání psa převzala já a začalo rodeo! Zelda běhala kolem mě a ovcí stále dokola, až dospěla k závěru, že formace "Panička a 6 ovcí kolem ní" je skvělé zakončení dnešního tréninku :)

Posléze nám Lukáš vysvětlil, že Zelí dělá vše dobře, je jen na mě, jak si ji dokážu zkrotit. Já jsem její pán a ona mi musí přivést kořist v podobě oveček. Já se tedy musím snažit, aby mi je přivedla tam, kam chci já, ne ona. Je neuvěřitelně těžké sledovat pohyby ovcí, svoje a ještě k tomu koordinovat psa, aby nešel moc rychle nebo pomalu, aby kroužil blíž k ovcím či dál. Pes se ale také musí nechat pracovat samostatně, musí umět vyřešit různé situace, protože ne vždy se pase jen pár metrů od psovoda, ale pes musí také sám běžet velkou vzádelnost a přivést páníčkovi jeho kořist. Musí proto stádo udržet pohromadě a dovést ho v pořádku domů.

Po večerním tréninku nezbývalo než ulehnout do stanů a čekat, co přinese další den. V noci dost pršelo, ale přestalo hned, jak jsem se vzbudili. Počasí na pasení akorát, zataženo a chladněji. Zelda se asi vyspala velmi dobře, nabrala síly a ranní trénink byl skvělý. Krásně běhala kolem košáru. Sledovala si balanc (=pes, ovečky a psovod musejí stát v jedné přímce). Dokonce i Lukáš ji chválil, že je dobrá. Na to, že vidí ovečky poprvé v životě a na druhý den pasení je to moc pěkný. Odpoledne jsme si ještě zkusili pást i kachny. Byly tam spíše jen pro štěňátka, která jsou na ovce ještě malá. Kachny ale Zeldu moc nezajímaly, pořád na ně štěkala a nebýt klece, určitě by je sežrala :)

Večerní trénink byl potom stejný jako ranní. Zelí se prostě do oveček zamilovala a nedalo se s tim nic dělat. Těžko jsem jí od nich odtahovala, pásla by určitě dokud by mohla.

V 5 hodin odpoledne jsme už společně s Luckou a Bakem museli odjet abychom byli brzy doma.

Celkový dojem a zážitky z dvoudenního tábora jsou více než skvělé. Nahlédla jsem do světa pasení a jsem okouzlena. Je to zase úplně něco jiného než ostatní kynologické sporty. Největší zážitek ale mám z přeměny Zeldy na opravdovou borderu. Na borderu magora, workoholika a inteligentního psa, kterému vidíte na očích, jak vypočítává pohyby ovcí a maximálně se soustředí. Viděla jsem spoustu fotek a videí borderek při pasení, ale zažít si to vše na vlastní kůži je nepopsatelný zážitek. A myslím, že pro Zeldu také, a o to mi šlo...

Strašně moc děkujeme Lukášovi Vaňourkovi a Dádě Poláčkové za cenné rady, přátelskou a pohodovou atmosféru a trpělivost. Určitě jste nás neviděli naposledy! Moc se těšíme! Zelda možná dostane jaře pár oveček, tak snad se budeme jen zlepšovat :)

P.S.: Fotky od nás najdete ve fotogalerii a od Lucky, za které moc děkujeme, tady. Fotka na úvodní stránce je také od Lucky.

Odkazy na videa: Bak_1 Zelda_1 Lukáš Bak_2 Bak_3 Zelda_2