Co se u nás děje?

Po delší době přidáváme další info z našeho psího soužití. S příchodem malého prcka mi moc času na doplňování novinek nezbývá, tak to teď napravuji :)

Zelda není z Keby pořád ještě moc nadšená. Ignoruje její snahy o hry a dokonce jí ani vůbec nevadí, když se na ní malá na procházkách nebo na zahradě zavěsí a nechce pustit. Není uražená, ale prostě zklamaná. Je to vidět z každého jejího pohledu, když se Keby jen trošku věnuji. Snažím se s Keby cvičit tak, aby u toho Zelda nebyla, ale stejně pochvaly a klikání slyší i přes dvoje zavřené dveře a kňučí za nimi. Chodím s ní na procházky sama, krmení dostává jako první, při příchodu domů se vítám jako první s ní, ale bude to asi ještě dlouho trvat. Přece jen 4 roky jedináčka udělají své a jen tak se svého postu asi nechce vzdát.

Z Keby jsme prostě nadšená. Je to ďábel, když se rozdovádí, dokáže si hrát v klidu sama se svými hračkami a už se i sama od sebe chodí potahat o uzel. Dokáže být i klidná když je třeba. Za ty 3 týdny, co ji máme doma, se snažíme socializovat, co to jde. Seznamujeme se s auty, motrokami, ostatními domácími zvířaty a taky s dětmi a kočárky. Také spolu cvičíme pozitivní motivací, klikrem a shapingem. Je moc šikovná! Postupně trénujeme sedni, lehni, nosetouch, target a vbíhání do přepravky. Vypadá, že ji cvičení moc baví a já se budu snažit ji to moc nezkazit.